Feelin' dizzy

15. prosince 2012 v 22:53 | Ela |  Psaníčka nikomu
Pozoruji hrneček od kávy. Nebo lépe se studenou kávou. Nějak jsem na ni zapomněla, leč nevadí. Studená káva je dobrá na krásu, tak aspoň budu pěkná.


Z telefonního seznamu svalů se mi již kroutí hlava. A oči nemají už moc chuť číst, snad jen sledovat obrázky. V jednu chvíli jsem si říkala, zda mi to vůbec stojí za to. Ale pak si říkám, že je to tak správně. Že chci. A tohle není žádné "placení za sny". Toto je jen nezbytná nutnost.

Budu zase muset být milá. Hezká. Nenáročná. Já-nevím-co-všecko.
Tvářit se jako nic. Zamaskovat kruhy pod očima a být mnou.
Doufat, že si mě prváci zapamatují a budou dobře referovat. Aspoň tak nějak trochu. Aspoň nějakou dobrou referenci. O zapamatování bych se totiž nebála. Je obtížnější najít člověka, který mě nezná, než naopak.
Nechtěli byste býti mnou, nechtěli.

Jsem hladová a unavená. Motá se mi hlava, snad trpím závratí ze všech těch vědomostí. Nebo jsem unavená a nemocná, co člověk ví. Ještě štěstí, že existuje korektor a tělové mléko... Ještě štěstí, že mě nikdo nezkoumá nijak zblízka.

Já, přála bych si, aby... Aby spousta lidí vykonala spoustu věcí. Aby nebylo náledí a svítilo slunce. Aby se stalo tisíc dalších věcí. A hlavně, aby se mi netočila ta hlava. Na závrať z vědomostí jsem již rezignovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama