Nic

5. listopadu 2012 v 20:46 | Ela |  Psaníčka nikomu
Křeče v břiše neustávají. A já nic nepovím. Nic.


To je to tak těžké pochopit? Ne, nemám nikoho. Ani vyhlédnutého, ani v progresu, nikoho. Konec věty. Tečka. Beru to jako fakt. Tečka. Nemám z čeho vybírat. Tečka. Náhody neexistují, do zdi vrazím spíše vlastní nepozorností a nekoordinovanými pohyby a-to-bude-asi-všechno. Nejspíš mě zadusí ten šátek, který mám na krku. Aspoň nebudu muset vysvětlovat, že vážně, vážně a na 1000000000000% nikoho nemám. Ugh. Aspoň se nebudu muset obtěžovat s přijetím najitého "šukátora".

Neprotočit oči v sloup je vážně umění. Kdybych chtěla, tak si nějakého takového najdu sama. Jenže já nechci. Nechci. A můžu s tím žít.

Uvařit večeři. Vyprat. Nakoupit. A znovu. Jednoduchý rytmus života.

Teď už zbývá jen jediné, naučit se zatlačit slzy, rozhryzat jazyk a zůstat stát jak solný sloup. Navždycky.
Protože se musí podléhat mezmozkové tradici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marsianna Marsianna | Web | 5. listopadu 2012 v 20:52 | Reagovat

Taky nikoho nemám. U nás není výběr. A než nějakýho debílka, tak radši nikoho. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama