Příliš krátká sukně

9. října 2012 v 22:09 | Ela |  Psaníčka nikomu
Dnes jsem potkala spolužačku ze střední. Jen tak pro ilustraci, blondýna studující na VŠE s přítelem na matfyzu. Nesla si spokojeně dárkovou taštičku s dárkem pro někoho. Já se samozřejmě vlekla s velkou a objemnou taškou (tedy abych nekecala, vločky, jogurty, čaje a silonky), přesně jako vždycky, když někoho potkám. Dnes navíc bez bonusu - toaletního papíru. Jen jsme se pozdravily a pokračovaly v cestě. Nedalo mi, abych se za ní a za její sukní neohlédla. Krátká, krátká, příliš krátká. Takovou snad už ani nenosím. Podívala jsem se na tašku, vzpomněla si na fakt, že se spolužačka bude vdávat, a polkla. Vážně, připadám si už příliš stará.


A pokud ještě nejsem příliš stará (jo, oblíbené téma), tak jsem minimálně značně apatická. Měla bych nějak hrotit fakt, že ve čtvrtek mám první zkoušku. Jako učím se, to ne, že ne, ale, a podotýkám, že velké ale, ne tím stylem, abych měla žaludeční vředy, okousané nehty a kdovíjaké patálie tak, jak by někteří měli. Každopádně, dávám tomu maximum, abych se nezbláznila. Přeci jen se nechci ureferátovat k smrti.

Ovšem trápí mě daleko víc problém, jak dostat zpátky učebnici z kamarádovy nevím-jestli-ještě-pořád-frajerky. Fejsbuk se nejeví jako nejlepší komunikační médium. Pokud to už není jeho frajerka, přijde mi blbé, říkat si mu o číslo. Navíc ho mohl už smazat. Pokud je to stále jeho frajerka (proč tedy nebyla na 2 posledních akcích??), je všechno v pořádku. Zeptat se nápadně spolužáků nikam nevede, navíc se vždycky najde nějaký blbec (respektive jeden ze známých blbců), který z toho bude mít haló, a po překroucení informace, že se hádáme - ehm, kdy? Jen jednou jsme měli výměnu informací, při které došlo k pošramocení mého ega - se zeptá, zda spolu něco máme. Fajn. Jako typický nehrotič si z toho samozřejmě nic nedělám, zvlášť když mi onen známý blbec předhazuje kdekoho. Od pána Neuróna v loňském semestru (ne, nepotřebuju nikomu šahat na kolínko při vyšetřování), přes dnešního lektora (ach, ten fialový svetříček byl cokoliv jiného než sexy) až po budoucího manžela příští rok (wtf?).

Ponaučení dne jsou tedy jasná: kašlat na blbce, ošulit tupce, zbožňovat administratívu, nevyplňovat daňová přiznání, zvyknout si na přažštinu (pražštinu? Nikdy!) a nedržet se svého hesla "Čím víc na východ, tím líp."
Jo, a taky je fajn občas vypadat jako notorický bifľoš, sláva prvním lavicím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama