Mezilidské vztahy

22. října 2012 v 16:58 | Ela |  Mopslíky sú hlúpe psy
V podstatě je mi jedno, že se o mě občas někdo zajímá. Ba naopak, jsem ráda, že si na mě někdo vzpomene. Ale odsud-posud.


Samozřejmě, je v naprostém pořádku zeptat se, jaká byla cesta domů. Ovšem není v pořádku kritizovat moje rodiče, že by měli přehodnotit své chování. Neměli.

A nebo by měli? Buď by mohli přestat pouštět svou dcerunku ven, aby ji náhodou v noci neofouklo, a nebo by pro ni mohli jezdit. Třeba až od Jičína. Protože je přeci absurdní, že mě nevyzvedávají. Vážně, měli se po dvou pivech a panáku slivovice sbalit, a jet vyzvednout nezbednou dcerunku, která byla na kamarádově oslavě, kde se pěkně prosím po dvou pivech neožrala jak doga, a jakékoliv další akce jí zakázat. Tak by to bylo správně, že áno?
Naši by holt měli přehodnotit své chování... To určitě.

- Jak bys to vyřešila? Hmm? Nijak.
- Určitě bych to nějak vyřešila...
- Jak?
- Nějak...........................................
To je mi vskutku řešení.

Co na to říct? Asi nic. Dokud holt nebudu mít školu ve Francii a snoubence (a nezačnu chodit do kostela, což by bylo to nejmenší), nepochopím tento způsob uvažování. A dokud nepochopím tento způsob uvažování, nenechám dopustit na lidi, které mám ráda, mezi které - snad zcela nepřekvapivě - moje rodina patří.
A ano, můžete se z toho jít zbláznit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama