Odpadnout po cvičení? Proč ne...

15. září 2012 v 20:30 | Ela |  Psaníčka nikomu
Ehm. Pomalu bych to tu mohla přejmenovat na "Deníček stěhujícího se člověka" nebo na "Spis svítidla-zbožňujícího člověka". Vlastně můžu napsat cokoliv, a bude to pravdivé.


Dny mi splývají v jednu velkou šedou šmouhu. Ráno vstanu, nasnídám se a když jsem doma, tak po chvíli cvičím. Nebo jedu na barák a strážím elektrikáře/technika na internet/topenáře/bla-bla-bla. Vskutku blbuvzdorné činnosti to jsou, ovšem kdybych tam nebyla a nestála jim za zadkem, trvalo by jim to dvakrát déle. A tak se snažím udržovat inteligentní konverzaci nejen s Vasilem přidělávajícím madla a galerky do koupelen, ale i s elektrikářem montujícím všechny lustry světa. Běhám po schodech nahoru a dolů, nosím žárovky, radím jak rozmontovat lustr, občas se ptám. Oni jsou unešení ze šicího stroje, jak je možné, že na něm umím šít. Nechápu to. Schopnost ovládat šicí stroj považuju za stejně základní, jako schopnost udržet v ruce vařečku, zapnout sporák, umýt nádobí, vyluxovat, vyměnit žárovku, odmrazit lednici, vyměnit mechaniku v záchodě... a vyjmenováváním činností bychom mohli strávit celý večer. Což se mi nechce.

Přeci jen mě čeká překlad. Do toho se mi také nechce, ale odkládám ho příliš dlouho. Ne, že by se tedy jednalo o dobrovolný odklad, spíš není čas kvůli tomu věčnému přejíždění mezi bytem a barákem, kde navíc není internet. Duh!

Kvůli tomu věčnému přejíždění také nemůžu cvičit úplně tak, jak bych chtěla. Byla jsem doma, ale pršelo a nedalo se běhat. Bylo hezky, dalo se běhat, ale byla jsem na baráčku. Ano, můžete namítnout, že si s sebou přeci mám vzít boty a oblečení na běhání, když chci běhat. Námitka je to sice hezká, ale když člověk tahá povlečení, maso a další krámy do domácnosti, nemá na transport bot moc chuť.
A ostatně, cvičit můžu i jinak, když se na to zmůžu po úklidu. Včera se mi pěkně prosím po třičtvrtě hodině POP Pilates podlomily ruce a já usla na karimatce na břiše. O tom, jak mě po probuzení čekala příprava rajčatového salátu a skládání skříňky a stolku, nebudu referovat snad nikdy.

Jdu na překlad. Haleluja.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama