No more butterflies

17. září 2012 v 19:15 | Ela |  Dlažba, co neznamená svět
Dneska jsem byla s kamarádkou na gymplu na burze učebnic. Naštěstí jsem něco prodala a nikoho jsme nepotkaly. Hlavně jsme nepotkali našeho biologa, což mi ušetřilo děkovné projevy za vyzkoušení si většího počtu zkoušejících než obvykle. Jupí!


S kamarádkou jsme šly do parku, prý na mě nějaký chlap nejapně čuměl. Tak ať. Řešily jsme "rodinnost fakult", hmotnost a užívání si života. Jak jí projel proud tělem, když ji ten-onen líbal. Že vím, jaké to je, když mi projede takový proud tělem. Ne nevím. Líbání svého života můžu spočítat na prstech jedné ruky, nekecám. Neúletuju, nevztahuju, pouze přitahuju pochybná individua.

"Musíme se vyžít, dokud není škola." Se vyžiju asi těžko. "Zítra se zkalím bílým vínem, ve středu mi bude špatně a od čtvrtka začnu hubnout." Hmm. Já se budu muset asi naučit pomalu zase pít. Pro svojí společenskou aktivitu. Od LSK se dotknu vína jen zřídkakdy.

Nemala by si piť. Keď som ja opitý, som vtipný. Keď si ty opitá, si trapná.
Tak jsem si řekla, že pít nebudu. A příliš nepiju.

Střih. 14. decembra, za chvíli šest. Stojíme s Pištíkom na zastávce, jen pusa na rozloučenou.
Druhého dubna, Pištík na Hvězdě líbá slečnu. A má být? V dubnu už štráduju domů sama, s pytlem vzpomínek.
Dvacátého dubna, to už jsem říkala. Tenkrát jsem ukázala, že piju čaj. Nie, nebol Tatranský.

"Musíme se vyžít, úlety, kdy jsou všichni opilí a nikdo si nic nepamatuje." "Nemala by si piť." "Co vlastně ten tvůj asistent?"
A od kdy dovolená, bydlení a děti znamenají prstýnky?

Zítra elektrikář a technik na televizi. Třeba mnou projede proud.

Ne, takto jsem to vážně nechtěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama